Otevřený dopis panu ministrovi Drábkovi

MPSV
Ministr práce a soc. věcí
Dr. Ing. J. Drábek

Vážený pane ministře,
Několik posledních týdnů se všude (TV, tisk, informace od přátel) probírá Novela zákona o sociálních službách a změny, které z něho vyplývají.
Nejprve mě to nechávalo chladnou, protože jsme přece všichni souhlasili s tím, že je třeba dělat úsporná opatření, aby se zadlužení státu snížilo a navíc novináři jistě přehání.
Ovšem po přečtení informací z NRZP jsem nevěřila vlastním očím a rozum zůstává stát.
Chtěla bych znát vaši odpověď na několik naprosto jednoduchých otázek:

1. V TV proběhla informace, že se budou kontrolovat a měnit průkazky ZTP/P, ZTP včetně označení aut znakem vozíčkáře tak, aby vyhovovaly pravidlům EU a aby nedocházelo k jejich zneužívání měly by znaky být označeny fotografií majitele včetně jeho diagnozy.
Jak je to dlouho co se vyměňovaly průkazky a znaky s odůvodněním, že musí vyhovovat EU? Jak je to dlouho co byly sjednoceny znaky na autech pouze na znak vozíčkáře( a zrušen černý trojůhelník ve žlutém poli)? Řekla bych 10 let. Tím se naprosto setřel rozdíl mezi různými druhy postižení a vypadá to, že polovina národa je na vozíku.
Proč bych měla mít na znaku svoji fotografii a navíc diagnozu? Co je na parkovišti komu do toho jaká je moje dg. Snad existuje něco jako lékařské tajemství, ne.
Vše se odůvodňuje tím, že je třeba zamezit zneužívání označení. Myslíte, že ti kdo toto značení zneužívají si neumí na kopírce vyrobit znak s fotografií a vymyšlenou dg? Hravě!
Pro ně to bude zábava, pro nás potupa.

2. Další z informací, které ke mně dorazily bylo, že příspěvek na péči bude vyplácen přímo osobám, které dotyčnému péči poskytují. PROČ? Co to ušetří? Potřebujete nám vzít jedinný argument, který v ruce máme – peníze? Od roku 2007, kdy začal být příspěvek na péči vyplácet přímo nám postiženým se vedou diskuze na téma: „Rodina dostane příspěvek, ponechá si ho pro svou potřebu a postiženému nebo seniorovi dostatečnou péči neposkytne“. A co uděláte vy svým rozhodnutím? Tento problém zlegalizujete! Gratuluju! Namítnete, že můžeme osobu poskytující péči vyměnit a najít někoho zodpovědnějšího. Nemůžeme. Lidí, kteří by chtěli pomáhat moc není.
A jak to chcete řešit v případě, že někomu poskytuje péči nárazově několik lidí – budete příspěvek rozesílat na několik účtů podle našich pokynů? Kolik úředníků se tím bude zabývat? Kdo bude platit poplatky za převody na účty?

3. Příspěvek na provoz motorového vozidla by měl být odstupňován podle počtu jízd týdně do zaměstnání nebo do školy…. A co cesty k lékaři, na úřady , na nákupy – to se nepočítá? Potřebuje příspěvek na benzín víc ten , kdo jezdí denně do zaměstnání několik km nebo ten , kdo jede 3× do měsíce do krajského města třeba 30 km k lékaři – kdo toto bude posuzovat? Benzín je drahý pro všechny stejně.

4. Poslední věc, ke které se chci vyjádřit je snižování finanční podpory firmám, které zaměstnávají převážně postižené občany. Zdůvodňuje se to tím, že příspěvky se zneužívají. Od toho snad existují různé kontrolní orgány, finanční úřad apod. Nejsem ekonom, ale tam, kde zaměstnávají třeba 50 postižených a za celý rok nevykazují žádnou výrobu nebo pracovní činnost, to snad prokazatelné je.
Na závěr podotýkám, že sama jsem ještě zaměstnaná, byť jen na částečný úvazek u solidního zaměstnavatele. Nikdy jsem nespoléhala pouze na státní příspěvky a snažila se řadu pomůcek platit z vlastních zdrojů. Umím si ale velmi dobře představit , že o práci přijdu a budu mít k dispozici pouze důchod a různé příspěvky – pokud nějaké budou.

Nevím kolik navrhované změny mají ušetřit státu a kolik naopak budou tyto změny stát. Nebylo by rozumnější podpořit zaměstnanost postižených, abychom se mohli aktivně podílet na svém vlastním životě. Věřte, že nechceme jen „dobře žít“ ze státních podpor, ale být postiženým je opravdu luxus – nikoli luxusní život.

S pozdravem

Ing. Bořková Marcela
Dvůr Králové nad Labem
27.03.2011