eamda belehrad 2009 titulka„Na Bělehrad“, tak to mi vytanulo na mysli, když jsme vyjížděli na každoroční konferenci EAMDA, která se tentokrát konala v Srbsku. Slavná věta ze „Švejka“ se přímo nabízela. Bylo to v pořadí již 39. valné shromáždění a po několika letech jsme se mohli opět zúčastnit. Bez přispění Vládního výboru a sponzorů by to však nebylo možné, a během cesty jsem přemýšlel, jestli se starosti se sháněním finančních prostředků na tuto akci nějakým způsobem zúročí. Po čtyřdenním martýriu jsem si mohl na výše vyřčenou otázku odpovědět – ano, protože jedině tímto způsobem lze získat zkušenosti, nejnovější poznatky z oblasti výzkumu, sociální oblasti a navázat kontakty s jinými organizacemi, které můžeme uplatnit v naší činnosti.  

Do Bělehradu jsme dorazili po více jak čtrnáctihodinové cestě. Je dobré podívat se občas za hranice naší vlasti a mimoděk srovnávat, co je lepší u nás a co ve „světě“, byť je to cesta pracovní. Tak třeba zjistíte, že dálnice v Maďarsku jsou v daleko lepším stavu než u nás, ale i v Srbsku jsme jeli po nedokončené dálnici, která má lepší kvalitu než naše slavná D1. A že bezbariérovost u benzinových čerpadel, to se týká především sociálního zařízení, je pokaždé jiná, i když jde o stejnou firmu v té či oné zemi. Člověk pozná, že i světově známá společnost se chová tak, jak jí to místní zvyklosti dovolí. Z tohoto pohledu, ač si můžeme na ledacos stěžovat, to u nás není zas tak špatné. Krajina je oproti naší poněkud monotónní, zvláště pak po přejetí hranic mezi Maďarskem a Srbskem, kdy skoro až do Bělehradu byly okolo silnice nekonečné lány s kukuřicí. Přece jen jsme u nás zvyklí na pestřejší přírodu. Těsně před příjezdem do hlavního města se ráz krajiny přece jen trochu změnil a nebyl již tak rovinatý. Předměstí Bělehradu bylo poseto rozestavěnými rodinnými domky. Blíže k centru města nás pak přivítala typická výstavba panelových domů, které reprezentovaly dobu minulou se všemi jejími negativy. Budovy působily těžkopádně a byly hodně nahuštěné vedle sebe. Naproti tomu luxusní paláce bank a firem, které známe i u nás. Překvapilo nás, když jsme prakticky uprostřed města uviděli několik rozlehlých míst plných barevných pytlů, patrně na odpadky. Na první pohled nebylo zřejmé, jde-li o smetiště či tržiště, protože se mezi nimi potulovalo i množství lidí. Tuto záhadu jsme nerozluštili ani do konce pobytu, ale vzhledem k tomu, že asi padesát metrů od čtyřhvězdičkového hotelu, schovaný za železničním mostem, byl skutečný slum, zřejmě občanů s osobitým stylem života, odpověď se sama nabízí. Rozhodně jsme z toho však neusuzovali, že to tak bude všude. Koneckonců každé město má své nedostatky.

Hotel Holiday Inn byl protikladem k tomu, co jsme na úvod viděli. Přesto jsme měli obavy z ubytování, bylo nám jasné, že tolik bezbariérových pokojů, aby pojaly větší množství vozíčkářů, hotel nemá. Opravdu bezbariérové byly snad jen dva. A ty byly obsazené. Po první prohlídce pokoje jsme konstatovali, že to není na ty čtyři dny zas až tak nejhorší. Byl útulný a dostatečně velký pro pohyb dvou lidí na elektrickém vozíku. S koupelnou to však již bylo horší. Poněkud menší, umyvadlo bylo vysoko a daleko od kraje. K vaně by se člověk (vozíčkář) dostal jedině, kdyby se vysadily dveře, WC s přimhouřením oka dostupné, ale bez doprovodu, jen pro zdatnějšího vozíčkáře. Přes tyto drobné nedostatky týkající se bezbariérovosti, ubytování odpovídalo čtyřhvězdičkovému hotelu.

Večer jsme se seznámili s programem na příští tři dny a postupně i s dalšími účastníky z ostatních zemí. Bylo patrné, že se mezi sebou dobře znají a nevidí se poprvé. Přesto jsme byli dobře přijati a naše absence na předešlých konferencích byla znát jen zpočátku. Příští dva dny byly nabyty přednáškami na různá témata od zdravotní po sociální oblast.
Konference se zúčastnili zástupci z mnoha zemí Evropy, jako Francie, Anglie, Rakousko, Dánsko, Holandsko, Kypr, Slovinsko, Chorvatsko, Bulharsko, Rusko, Rumunsko, Itálie, Švédsko, Slovensko a tentokrát i Česko. Přednášky byly seskupeny do různých tematických bloků: Molekulární a genetické základy nervosvalových onemocnění; Probíhající výzkum a klinické zkoušky; Léčba nervosvalových onemocnění; Etické a psychologické aspekty; Nezávislý život osob s nervosvalovým onemocněním – zkušenosti a praxe v regionu i v EU. Každému bloku přednášek předsedal někdo jiný. První tematický okruh vedla Slobodanka Todorovič ze Srbska, druhý Thomas Sejersen ze Švédska, třetí blok Slobodan Apostolski též ze Srbska a poslední okruh vedl John Marquardt z Dánska.
Některým přednáškám se budeme podrobněji věnovat v dalším čísle Zpravodaje. Měli jsme možnost navázat kontakty s jednotlivými organizacemi a říci také něco o nás. Vyjasnili jsme si náš status vůči EAMDA a po letech v roli pozorovatele jsme se opět stali jejím řádným členem. Dalším výsledkem bylo, že v roce 2011 se bude mezinárodní konference EAMDA konat v České republice. Je to pro nás čest, ale bude to i velmi náročné a zavazující.

Třetí den byl na programu výlet po významných místech Bělehradu. Před hotel přijely čtyři mikrobusy upravené pro vozíčkáře, které vozily účastníky konference po Bělehradu. Později jsme se dozvěděli, že takovýchto mikrobusů mají patnáct, a fungují na zavolání a po městě jezdí zadarmo. Zřejmě to mělo praktický důvod, moderních autobusů jsme moc neviděli a metro tu také nemají, takže bezbariérová hromadná doprava asi nebyla možná. S bezbariérovostí to nebylo zas až tak nejhorší, nájezdy na chodníky byly sice o několik centimetrů vyšší, než je tomu u nás, přesto bylo vidět, že se této oblasti v Bělehradě věnují.

Od hotelu jsme zamířili do Starého Bělehradu (jak jsme byli na úvod poučeni, Srbové rozdělují svoje město na Nový a Starý Bělehrad). Projeli jsme opravdu novou zástavbou s moderními budovami, obchodními i obytnými, směrem na most přes řeku Sávu. Cestou jsme minuli i nově postavené moderní sportovní zařízení ne nepodobné O2 Aréně. Za mostem jsme stoupali do Starého, historického Bělehradu. Projížděli jsme jednou z mnoha ulic podobných těm pražským, když jsme zahlédli polorozbořený dům, zasažený bombardováním. Jsou události, které vás náhle, aniž to čekáte, přenesou někam jinam od reality. Alespoň já jsem to tak najednou pocítil a uvědomil si, že tu vlastně poměrně nedávno byla válka. Celou dobu jsem na to nepomyslel, ale najednou se před vámi na rušné ulici objeví memento, z kterého mrazí. Těchto domů jsme pak viděli ještě několik a vždy mě napadlo, jak to tady asi tenkrát vypadalo. Asi po dvacetiminutové cestě jsme zastavili na Náměstí republiky, kterému dominuje jezdecká socha prince Michaila Obrenoviče. Zde se také nachází Národní divadlo a Národní muzeum. Toto místo je považováno za kulturní a obchodní centrum Bělehradu. Odtud jsme se vydali na prohlídku pěší zóny. Většina budov byla postavena v 19. století. Nachází se zde Městská knihovna, Akademie věd a Akademie výtvarných umění. Pak jsme zabočili do jedné z postranních uliček, kterou jsme došli k nejvýznamnějšímu pravoslavnému kostelu, katedrále svatého Michaela. Odtud jsme zamířili na Kalemegdan, k jednomu z největších parků, kterému dominuje Bělehradská pevnost postavená na strategickém místě nad soutokem Dunaje a Sávy. Je charakteristická tím, že je postavena z bílého pískovce. Dnes je zde vojenské muzeum, zoologická zahrada a observatoř. Tento unikátní komplex je rozdělený na Horní a Dolní město. Večerní procházka po tomto místě byla v mnohém romantická a poučná zároveň. Náš průvodce nám podrobně popsal význam tohoto místa a jeho vliv na dějiny Bělehradu a celého Srbska.
Následujícího dne ráno jsme vyrazili k domovu. Cesta probíhala bez problémů až na jeden okamžik, který nám připomněl léta minulá. To když jsme dorazili k hranicím mezi Srbskem a Maďarskem a uviděli dlouhé fronty aut. Tady začínal shengenský prostor. Nějak jsme si už odvykli, že na hranicích jsme kdysi stávali několik hodin, než jsme se dostali do druhého státu. Tak jsme si dvě hodinky „postáli“, než jsme mohli opět pokračovat. Pak již cesta ubíhala rychle a kolem půlnoci jsme v pořádku dorazili domů, za což děkujeme také dopravě pana Popeláře a především řidiči Rendovi, který řídil spolehlivě a s citem.

Zdeněk Janda

Fotogalerie
Hotel Holiday Inn
Účastníci konference na jedné z přednášek
Jeden ze zničených domů bombardováním
Účastníci konference: zleva - zástupci Kypru, Slovenska a naše delegace
Informace o cookies Tato stránka používá cookies, uchovává informace o používání webu ve vašem počítači. Prohlížením stránek, dáváte svůj souhlas s využitím cookies.