Dystrofin obsažený alespoň v 50 procentech svalových buněk ochraňuje
myši postižené DMD
Vědci z Univerzity v Missouri-Columbia, konstatovali, že myši, jejichž
svalové buňky v srdci obsahovaly alespoň v 50% dystrofin, svalová
bílkovina chybějící u svalové dystrofie typu Duchenne, jsou chráněné
před srdečními vadami objevujícími se u této choroby. Podle jejich
názoru má tento výzkum důležitou roli v léčbě DMD včetně genetického
a buněčného transferu, metody, která se v současnosti ověřuje. Zdá se,
že ne každá buňka musí obsahovat dystrofin, aby srdce dobře fungovalo.
(Přestože to není předmětem tohoto výzkumu, jiné výzkumné práce
odhalily, že pro dobrou funkci svalů končetin a trupu není zcela nutné, aby
každý kosterní sval vytvářel dystrofin.)
Výzkumná skupina pod vedením stipendisty DMA, Dongsheng Duan, profesora
z oblasti Molekulární mikrobiologie a imunologie při Univerzitě
Missouri-Columbia, zkoumala myší samice ve věku 21 měsíců, nositelky DMD.
Stejně jako u lidí i v případě těchto samic byla konstatována mutace
v genu dystrofinu na jednom ze dvou chromozomů X a zcela funkční gen
dystrofinu na druhém chromozomu X. Toto genetické prostředí všeobecně vede
k tvorbě dystrofinu u 50% srdečního svalstva. (U lidí to může být
i méně než 50%, což má za následek objevení symptomů DMD.)
Vědci upozorňují, že u lidí přibližně 10% postižených DMD nebo
Beckerovou svalovou dystrofii, onemocněním, jehož příčinou je též
nedostatek dystrofinu, se objevují těžké srdeční choroby. Ale dosavadní
studie ukazují, že většina pacientů netrpí žádnou srdeční chorobou ani
ve věku 55 let.
„Naše výzkumy ukázaly, že lze předejít výskytu kardiomyopatie a
teoretické poznatky mohou být velmi užitečné při klinických testech
nových léčebných metod“, tvrdí vědci.
(Quest, nr.1,2008)
Přeložila: Mgr. Dona Zalmanová