Vědci zjistili, že specifické mutace v dystrofinovém genu souvisejí
s dřívějším nebo pozdějším nástupem degenerace srdečního svalu.
Studie prováděná na 78 osobách zjistila, že kardiomyopatie souvisí
s konkrétním poškozením proteinu dystrofinu a nemusí to být nutně ve
stejné oblasti, která způsobuje úbytek kosterního svalstva. Nová studie
umožní lepší predikci kardiomyopatie u BMD a včasnější nasazení
preventivní léčby tohoto onemocnění. Studie poskytuje vědcům možnost
určit, které části proteinu dystrofinu je nezbytné zachovat v případě
použití zkrácené dystrofinové molekuly jako léčebné strategie. U mnoha
forem svalové dystrofie, včetně Duchennovy svalové dystrofie (DMD) a
Beckerovy svalové dystrofie (BMD), slabost a degenerace srdečního svalu mohou
být součástí těchto onemocnění a bývají nejčastější příčinou,
která postiženým pacientům zkracuje život. Lékaři ze Státní univerzity
v Ohio a Celostátní dětské nemocnice v Columbusu ve státě Ohio, stejně
jako lékaři z Washingtonské univerzity v St. Louis a Univerzity Utahu
v Salt Lake City, zjistili specifické mutace v dystrofinovém genu,
z kterých dokážou předpovědět, zda v průběhu BMD dojde dříve nebo
později k ochabování srdečního svalu (kardiomyopatie). Tyto nové poznatky
mohou pomoci předpovědět průběh choroby a vrhnout nové světlo na
složité mechanismy vedoucí k degeneraci srdečního svalu u DMD a BMD.
Mohou také vést k včasnější a lepší léčbě tohoto onemocnění.
Monitorování srdeční funkce je důležitou součástí péče o mladé
pacienty s DMD nebo BMD.
Federica Montanaro z Celostátní dětské nemocnice koordinovala komplexní
tým, který zahrnoval i několik lékařů podporovaných MDA. Závěry této
studie byly publikovány v loňské prosincovém čísle odborného časopisu
Circulation s podtitulem Kardiovaskulární genetika. Vědci studovali mutace
v dystrofinovém genu a klinické lékařské záznamy 78 pacientů,
u kterých byla diagnostikována dilatační kardiomyopatie vázaná na
chromozom X nebo kardiomyopatie související s muskulární dystrofií typu
Becker (pacienti s DMD nebyli součástí této studie). Zjistili, že díky
různosti mutací se průměrný věk nástupu kardiomyopatie pohybuje
v rozmezí mezi 25. a 45. rokem života.