Otec elektrického vozíku
Ve své zemi patří dodnes mezi nejslavnější vynálezce. Svou tvůrčí invenci uplatnil v obrovském tématickém spektru od jaderných reaktorů až po mikrochirurgickou sešívačku. Pohled na válečné veterány vracející se z Evropy a Pacifiku ho přivedl i na myšlenku elektrického vozíku pro tetraplegiky.
Touha využít sílu motoru k podpoře mobility osob s omezenou schopností pohybu je prastará.
Při pokusech o motorizaci tříkolek a vozíků se vyzkoušely pohony benzínové, plynové a je znám dokonce i vozík na motor parní. Nakonec se ukázalo, že ideálním řešením bude elektřina.
Už ve 30.-tých letech minulého století se v Anglii vyráběly jednoduché tříkolky na baterie. Jejich obliba přetrvala několik desetiletí a ještě v 50.-tých letech se po londýnských ulicích proháněly modernizované varianty se skládací střechou. Jejich společnou nevýhodou však bylo omezení manévrovatelnosti. A s užitím v interiéru se nedalo uvažovat vůbec.
Po skončení 2. světové války se ve Spojených státech i v Kanadě naplno rozbíhají rozsáhlé programy podpory péče o hendikepované válečné veterány. Vznikají velká rehabilitační centra, ve kterých se záhy zrodí i nová sportovní odvětví pro vozíčkáře. Vzniká také společný program Kanadské národní rady pro výzkum, asociace paraplegiků a vládního úřadu pro veterány. Je zaměřen na vývoj motorového vozíku a do jeho čela je jmenován Dr. George Johann Klein.
Tento rodák z kanadského Ontaria ( 1904 – 1992 ) se věnoval takové šíři vědních disciplín, že by mohl (úsměvně řečeno) směle konkurovat našemu Járovi Cimrmanovi. Nukleární výzkum, mikrochirurgie, nebo třeba vesmírný raketový program. Tentokrát bylo Kleinovým cílem především zajistit univerzální mobilitu hendikepovaných osob jak v exteriéru, tak v interiéru. Proto také vyšel z tehdy už velmi osvědčeného klasického modelu mechanického vozíku firmy Everest a Jennings. K jeho velkým kolům připojil dva hnací válce, které přenášely otáčecí sílu elektromotoru třením. Později použil motory dva. Koordinací vzájemného rozdílu rychlostí otáčení byl zajišťován požadovaný směr pohybu. I základní ovládací prvek každého elektrického vozíku – joystick, pochází z tvůrčí dílny doktora Kleina. Výsledky jeho práce tak vytvořily základy pro masovou produkci elektrických vozíků v podobě, jakou známe dnes.
Otec elektrického vozíku je v Kanadě dodnes oslavován. Svědčí o tom například i životopisná kniha Richarda I. Bourgeois-Doyla George J. Klein: The Great Inventor. Ottawa: NRC Research Press, 2004. ISBN 0-660-19322-1.
Po celém světě pak zůstává s úctou v paměti lidí, kterým pomohl k částečné mobilitě.
Petr Šika