V rámci studie podporované MDA (Americká asociace muskulární dystrofie) probíhající ve dvou etapách se sledovalo, jaký výsledek má transfer genu alfa-sarkogykanové bílkoviny do svalu chodidla u lidí s pletencovou muskulární dystrofii typu 2D. Ukázalo se, že u pěti ze šesti účastníků se ve svalu začal tvořit tento druh bílkoviny. V první části studie byla účastníkům odebraná formou biopsie svalová tkáň v intervalech šesti týdnů nebo tří měsíců, zatímco v druhé části jim byla provedena biopsie až po šesti měsících, aby se lépe posoudil efekt genové terapie. Ve druhé etapě studie se u jedné osoby projevila dost silná imunitní reakce proti AAV1 (způsob sloužící k přenosu alfa-sarkoglykanovému genu). Důvodem mohla být předchozí virová infekce. Výzkumníci prohlásili, že mají v úmyslu pokračovat v tomto procesu a chtějí se pokusit o přenos alfa-sarkoglykanového genu do celé končetiny. Výsledky celé studie ukázaly, že po přenosu genu do svalu na chodidle u dvou ze tří účastníků s pletencovou muskulární dystrofii se do šesti měsíců po injekci začala tvořit bílkovina. Alfa-sarkoglykanová bílkovina je nedostatečná právě u lidí s LGMD2D.
Neurolog Jerry Mendell z Celostátní dětské nemocnice Columbus v Ohiu je koordinátor týmu pracujícím na této studii a své závěry publikoval online 28. října 2010 v Annals of Neurology (Anály neurologie). Mendell je podporován MDA a je ve vedení MDA kliniky a Národního centra pro genovou terapii. V tomto období výzkumníci zjistili, že alfa-sarkoglykanová bílkovina byla vložena do správného místa a to do membrán svalových vláken a že asociované proteiny se k nim správně připojily. U osob, kterým byl odebrán svalový vzorek tři měsíce po ukončení léčby, se zjistilo, že svalová vlákna se zvětšila. V dalším referátu výzkumníci podali zprávu týkající se tří účastníků studie, z nichž každému byla provedena biopsie svalu na chodidle v intervalu šesti měsíců od aplikování injekce s alfa-sarkoglykanovou bílkovinou. Vědci chtěli zjistit, zdali se tato bílkovina tvoří soustavně po delší dobu. (Každý z celkem šesti účastníků studie podstoupil pouze jednu svalovou biopsii, během které mu byl odstraněn celý malý sval na chodidle). U dvou z účastníků bylo zjištěno, že tvorba alfa-sarkoglykanu je trvalá a že hladina bílkoviny v léčeném svalu dosahovala normálních hodnot. Dále se konstatovala obnova proteinů, které se obvykle pojí k alfa-sarkoglykanu v membráně svalového vlákna, a zvětšení svalových vláken jako takových. U třetí osoby nebyla zaznamenaná žádná změna, ale vědci to přisuzují dřívější virové infekci, kterou daná osoba prodělala. Výzkumníci tvrdí, že tento typ testování by mohl být použit ke screeningu budoucích vhodných účastníků pro klinické studie tak, aby ti, pro které by genová terapie mohla být prospěšná, mohli být do nich zařazeni. Nebyly zaznamenané žádné závažné vedlejší účinky, kromě bolesti v krku u dvou osob tři týdny a devět měsíců po přenosu genů. (Neexistuje žádný důkaz, že bolest v krku by měla nějaký vztah k léčbě.)

Rozdíly v genové terapii u osob se svalovou dystrofií typu Duchenne

Oproti nedávné zprávě o imunitní reakci na nově syntetizovaný dystrofin v rámci studie o genové terapie u osob se svalovou dystrofii typu Duchenne (DMD) vědci nezaznamenali žádné důkazy, že účastníci ve studii LGMD2D by měli nepříznivé vedlejší účinky po aplikování syntetizovaného genu alfa-sarkoglykanového proteinu. Dalším krokem v genové terapii u osob s LGMD2D bude doručit gen alfa-sarkoglykanovýho proteinu do celé končetiny přes krevní řečiště. Doktor Mendell má i nadále grant od MDA, aby mohl pokračovat ve vývoji této genové terapie u tohoto onemocnění.

Význam pro lidi s LGMD2D

Výzkumníci tvrdí, že nepříznivá reakce u jednoho pacienta na AAV1 by v žádném případě neměla být důvodem k zastavení výzkumu směřujícímu k aplikaci alfa-sarkoglykanových genů do svalů na celé končetině postiženého, i když se pravděpodobně budou měnit kritéria pro výběr účastníků, kteří by mohli být zařazeni do studie. „Celkově příznivé poznatky z této klinické studie představují základ pro další kroky ve vývoji genové terapie, která může být velkým přínosem pro pacienty s LGMD2D,“ napsali výzkumníci ve své zprávě z října 2010. Tato studie „otevírá dveře pro bezpečný a účinný přenos sarkoglykanového genu prostřednictvím krevního oběhu."

autorka: Margaret Wahl
zdroj: MDA
z anglického originálu přeložila: Mgr. Dona Zalmanová
Informace o cookies Tato stránka používá cookies, uchovává informace o používání webu ve vašem počítači. Prohlížením stránek, dáváte svůj souhlas s využitím cookies.