Vážení členové,
přinášíme vám shrnutí legislativních a souvisejících novinek, které jsou již účinné či se v současné době projednávají.
MOBILNÍ TELEFONY
Na základě rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu (ČTÚ) jsou od 1. ledna 2023 povinny čtyři telekomunikační společnosti (T-Mobile Czech Republic a.s., Vodafone Czech Republic a.s., O2 Czech Republic a.s. a PODA a.s.) poskytovat tzv. službu zvláštních cen pro zdravotně postižené osoby a osoby s nízkými příjmy.
Jedná se o cenové zvýhodnění ve výši maximálně 200 Kč za kalendářní měsíc, které lze čerpat na mobilní či pevný internet, mobilní či pevné hlasové služby, případně na balíček obsahující některou z těchto služeb. Nad rámec této povinnosti musí společnost T-Mobile Czech Republic a.s. umožnit využití cenového zvýhodnění i na alespoň jeden tarif prostřednictvím předplacené karty.
Podrobné informace o tom, kdo má na uvedené zvýhodnění nárok a jak o něj žádat, naleznete na webových stránkách ČTÚ. Ve zkratce lze říci, že osoba, která splňuje podmínky pro udělení slevy, kontaktuje svého poskytovatele služeb a doloží, že je osobou oprávněnou cenové zvýhodnění čerpat (např. předloží průkaz ZTP, ZTP/P, osoba s nízkými příjmy pak předloží čestné prohlášení).
TRASY PRO VOZÍČKÁŘE
Klub českých turistů (KČT) vydal brožuru, která popisuje všechny trasy pro vozíčkáře, které KČT za posledních 15 let vyznačil. Jedná se jak o trasy přístupné pro méně zdatné vozíčkáře bez doprovodu, tak i náročnější a obtížněji přístupné, na kterých je potřeba mít doprovod a terénní vozík. Tyto trasy jsou v publikaci doplněny stručným popisem, mapkou a údajem o délce a sjízdnosti. Brožurku ke stažení naleznete na webových stránkách KČT v sekci „Turistické značení“.
VÝJIMEČNÁ ÚHRADA PÉČE
Veškerá úhrada léčby z veřejného zdravotního pojištění je u zdravotně pojištěných pacientů stanovena zákonem o veřejném zdravotním pojištění (48/1997 Sb.). Výše a podmínky úhrady u léčiv je pak určována na základě tohoto zákona rozhodnutím Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL).
Tento systém úhrad funguje celkem bez problémů u většiny běžné, potřebné léčby a úhrad léčiv či zdravotnických prostředků. Přesto se občas objeví potřeba mimořádné úhrady zdravotních služeb z veřejného zdravotního pojištění nehrazených. Jedná se o takovou úhradu, na kterou zákon běžně nepamatuje, avšak je v něm pro tyto účely obsaženo ustanovení § 16, dle kterého lze tyto výjimečné úhrady řešit.
V praxi tento postup znamená, že ve zcela výjimečných případech pro konkrétního pacienta je možno požádat o úhradu z veřejného zdravotního pojištění nehrazené zdravotní služby, ovšem za podmínky, že se u něj jedná o jediný možný způsob léčby, tedy že jiný srovnatelný a již hrazený způsob neexistuje.
Postup při žádosti o takovouto úhradu je následující: způsob léčby navrhne a předepíše pacientovi jeho ošetřující lékař a zároveň požádá zdravotní pojišťovnu o mimořádnou úhradu. Pojišťovna pak posuzuje soulad žádosti se zákonem; mimořádnou úhradu tedy přiznat nemusí a v praxi se tak bohužel také často děje. Posuzovací praxe pojišťoven je však velmi nekonzistentní, a to i v rámci jednotlivých poboček stejné pojišťovny.
Nejčastějším zdůvodněním neschválené žádosti bývá to, že existuje srovnatelný či levnější způsob léčby, který je hrazený ze zdravotního pojištění. Pojišťovny totiž často opomíjejí fakt, že takový způsob může být pro konkrétního pacienta neúčinný nebo po zdravotní stránce příliš zatěžující.
V této souvislosti je však třeba zdůraznit, že pacient by se neměl nechat ihned odradit případným zamítavým stanoviskem zdravotní pojišťovny a jeho odůvodněním. V případě mimořádné úhrady zdravotních služeb dle § 16 zákona o veřejném zdravotním pojištění totiž existuje poměrně rozsáhlá judikatura, která specifikuje, za jakých podmínek je možno tuto mimořádnou úhradu uplatnit. Například Nejvyšší správní soud v této věci nedávno rozhodl, že nestačí, aby pojišťovna posuzovala, zda se jedná o jediný možný způsob léčby u takovéto diagnózy a zda se jedná o situaci výjimečnou, jak je zakotveno v samotném § 16. Zdůraznil totiž, že vždy se také musí v každém jednotlivém případě zabývat rovněž individualitou pacienta, u kterého je tato situace a tento způsob léčby posuzován, jeho specifiky a případnými reakcemi na léčbu, tedy bezpečností pro pacienta.
Je-li tak nehrazená léčba pro pacienta z důvodu jeho individuálního zdravotního stavu bezpečnější než léčba hrazená, splňuje podle Nejvyššího správního soudu nehrazená léčba rovněž podmínku jediné možnosti léčby. Součástí zamítavého rozhodnutí pojišťovny o žádosti by tak mělo být i důkladné zhodnocení jeho přidružených zdravotních komplikací a celkového fyzického stavu v souvislosti s možností realizace hrazené léčby. Pokud tomu tak není, rozhodně pacientům doporučujeme takové rozhodnutí napadnout.
NÁVRH ZÁKONA O DŮCHODOVÉM POJIŠTĚNÍ
Na závěr předkládáme návrh zákona, kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Tento návrh je v současné době v meziresortním připomínkovém řízení.
U předčasných starobních důchodů se navrhují parametrická opatření s cílem zbrzdit dosavadní trend odchodů do předčasného starobního důchodu. Konkrétně se navrhují tato opatření:
- zkrátit dobu, kdy lze odejít do starobního důchodu před dosažením důchodového věku, na maximálně 3 roky (dosud se jedná o 3 roky, pokud důchodový věk pojištěnce je nižší než 63 let, a o 5 roků, pokud důchodový věk pojištěnce činí aspoň 63 let a pojištěnec dosáhl věku aspoň 60 let),
- zvýšit intenzitu krácení procentní výměry předčasného starobního důchodu tak, že se procentní výměra bude snižovat za každých i započatých 90 kalendářních dnů z doby ode dne přiznání důchodu do dosažení důchodového věku jednotně o 1,5 % výpočtového základu (dosud se za tento počet chybějících dnů snižuje procentní výměra o 0,9 % výpočtového základu v období prvních 360 kalendářních dnů, o 1,2 % výpočtového základu v období od 361. kalendářního dne do 720. kalendářního dne a o 1,5 % výpočtového základu od 721. kalendářního dne),
- nevalorizovat procentní výměry předčasných starobních důchodů až do doby, kdy jejich poživatel dosáhne důchodového věku.
U pravidel pro zvyšování vyplácených důchodů se navrhují opatření s cílem dosáhnout vhodnějšího sociálního dopadu reakce na vysoký růst cen a zmírnit rozpočtové dopady a zamezit tak zhoršování bilance účtu důchodového pojištění. Navrhuje se:
- při zvyšování důchodů v pravidelném termínu použít pro stanovení výše zvýšení procentní výměry vyplácených důchodů jednu třetinu růstu reálné mzdy místo dosavadní poloviny a při stanovení růstu cen přihlížet pouze k indexu spotřebitelských cen domácnosti důchodců (tj. bez porovnávání tohoto indexu s obecných indexem růstu cen a výběru vyššího indexu),
- zrušit dosavadní pravidla zvyšování vyplácených důchodů v mimořádném termínu a nahradit je jiným způsobem posílení příjmu důchodců v průběhu kalendářního roku, a to
> v průběhu kalendářního roku při splnění podmínky růstu cen o 5 % zvýšit příjmy důchodců (včetně těch, kterým bude přiznán důchod do konce kalendářního roku) tak, aby zvýšení odpovídalo zvýšení průměrného starobního důchodu o 60 % růstu cen, s tím, že procentní výměry vyplácených důchodů se zvýší tak, aby zvýšení odpovídalo zvýšení průměrného starobního důchodu o 30 % růstu cen; toto zvýšení bude trvalé, avšak při valorizaci v pravidelném termínu od 1. ledna následujícího kalendářního roku se toto zvýšení zohlední, tj. od počtu procent zvýšení procentní výměry, o která by se měly procentní výměry zvýšit podle růstu cen za celé rozhodné období (tj. od července roku, který o dva roky předchází roku, v němž se důchody pravidelně zvyšují, do června roku, který o jeden rok předchází roku, v němž se důchody pravidelně zvyšují) se odečtou procenta zvýšení, k němuž již došlo v průběhu roku,
> k důchodu bude náležet dočasný přídavek ve výši odpovídající částce zvýšení průměrného starobního důchodu o 30 % růstu cen (v jednotné částce); tento dočasný přídavek bude náležet jen do konce kalendářního roku.
